Družstevní byt není nemovitost. Je to podíl v družstvu. A s tím se neobchoduje jako s rohlíky. Lidé si často myslí, že když mají klíče, mají i vlastnictví. Jenže u družstevního bydlení je situace jiná. Vy totiž neprodáváte byt jako takový – prodáváte právo ho užívat. A rozdíl je větší, než se zdá.
První, co musíte vědět: byt není váš, ale družstva. Vy jste jen členem. Kupující se tedy nestává vlastníkem bytu, ale vaším nástupcem – členem družstva. A to s sebou nese několik kroků, které nesmíte podcenit.
Než dáte inzerát, ověřte si tohle:
- Stanovy družstva. Každé družstvo má svá pravidla. A někdy vám nemusí přestup vůbec povolit.
- Zůstatek anuity. To je dluh vůči družstvu. Často vznikl při privatizaci. Kupující to musí vědět.
- Možnost převodu do osobního vlastnictví. Pokud je to možné, výrazně to zvýší hodnotu bytu.
A pak přichází ta právní džungle
Sepsat smlouvu o převodu členských práv není práce na jedno odpoledne. Potřebujete:
- správné označení bytu a podílu,
- písemné potvrzení družstva,
- dobře nastavené podmínky úhrady a předání.
A hlavně: všechno musí být v souladu s vnitřními pravidly družstva. Pokud ne, může celý převod spadnout pod stůl.
Proč na tom tolik záleží?
Protože špatně napsaná smlouva vás může stát víc, než celá provize makléři. Viděl jsem případy, kdy se kvůli špatně předanému bytu nebo skrytému dluhu celý obchod zhroutil. Lidé přicházejí o zálohy, o čas, někdy i o nervy. A to jen proto, že podcenili rozdíl mezi „vlastnit“ a „užívat“.
Dá se to zvládnout?
Ano. Ale musíte vědět, co děláte. Nebo mít po boku někoho, kdo to ví. Profesionální makléř, který má s družstevními byty zkušenosti, není luxus. Je to pojistka proti tomu, že uděláte chybu, která se vymstí.
Protože u družstevních bytů neplatí „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Platí spíš: kdo ví, co dělá, ten dojde až do cíle.